Nejsilnější zážitek na cestách...
Nemajíc příliš rozvinutý pud sebezáchovy, řídím se heslem, že zážitek nemusí být pozitivní, hlavně když je silný :) Patří mezi ně neustále narůstající řada cestovatelských nezdarů, ze kterých se postupně stávají humorné historky. K těm pozitivním ale patří setkání se zvířaty ve volné přírodě - když jsem poprvé v životě viděla delfíny poskakovat kolem lodi, začaly mi téct slzy. Zvířata a příroda všeobecně mě fascinují odmalička. Nezapomenutelně se mi vryl do paměti také první nádech pod vodou, sloní rodinky na Šrí Lance nebo ponor se žraloky bělavými v Mexiku. Ale taky ztracený pas na přestupu v Istanbulu nebo prázdná nádrž v albánských horách...
Nejraději vzpomínám...
Každá země, kde jsem pobývala delší dobu, mě svým způsobem ovlivnila a i na ty těžší chvilky člověk s odstupem času vzpomíná s humorem. Nejvíce mě asi zformoval dvouletý studijní pobyt ve Finsku, kde jsem se kromě jazyka naučila postarat se sama o sebe. Nejraději a nejčastěji ale vzpomínám na Egypt, kde jsem celkem strávila asi rok a půl. Potápění na pestrobarevných útesech Rudého moře, lezení po horách Sinajského poloostrova nebo klábosení s přáteli u šíši mě asi nikdy neomrzí. Čas tam plyne úplně jinak a případné nicnedělání si ani nevyčítáte, protože vám najednou dává smysl :) Skvělých bylo asi 10 dní ve Svaté Kateřině, malém městečku v horách na úpatí Mojžíšovy hory. Klid, ticho, téměř žádná infrastruktura (ale nesmělo tu chybět fotbalové hřiště s krásně zeleným trávníkem). Všude kolem vás jsou jen hory a vádí s datlovými palmami, místní jsou neskutečně přátelští a před spaním můžete na skalách za domem počítat pouštní lišky.
Nejraději se vracím...
Do Jeruzaléma. Ačkoliv se považuju za ateistu, tohle místo mě pokaždé přiměje se nad otázkou víry přinejmenším zamyslet. Střet několika kultur, náboženství a historie s přítomností je jedinečný. Z evropských destinací je mojí srdcovkou řecký ostrov Korfu, kde jsem měla to štěstí dvě léta brázdit okolní vody na historické plachetnici.